Augarten

Publikováno 04.06.2021 v 12:48 v kategorii Leopoldstadt (2. obvod), přečteno: 117x

Je rozlehlý park ve 2.obvodu, který je zároveň nejstarším barokním parkem města. Augarten má zajímavou polohu, hraničí totiž s 20.obvodem, nádražím Nodrwestbahnhof a karmelitánskou (dříve židovskou) čtvrtí.

V roce 1614 nechal císař Matyáš ve Wolfsau postavit malý lovecký zámeček, součást tehdejšího císařského loveckého areálu, který byl v té době ještě nedotčenou luční krajinou. Kolem roku 1650 za vlády Ferdinanda III., který za tímto účelem koupil zahradu v holandském stylu vedle loveckého zámečku a lovecký zámeček rozšířil. V 60. letech 16. století Leopold I. na jejich místě postavil přilehlou zahradu a barokní zábavní park. Leopold I. nechal kolem roku 1677 přeměnit Trautsonův palác na malý palác, který nazval Imperial Favorita. V průběhu tureckého obléhání Vídně v roce 1683 byl celý komplex zničen. Zůstaly jen části zdí budov.

Teprve v roce 1705 za Josefa I. palác a zahrady obnovil francouzský architekt Jean Trehet. V té době byla postavena zahradní hala. O několik let později, v roce 1712, nový regent Karel VI.Trehet, který realizoval i zahrady zámků Schönbrunn a Belvedere, vytvořil novou, propracovanější zahradu ve francouzském stylu.

Poté, co byl vídeňský Prater otevřen pro veřejnost v roce 1766, byl Augarten veřejnosti 1. května 1775 rovněž zpřístupněn veřejnosti Josefem II.

V letech 1934 až 1936 (tedy v době, kdy Rakousko ovládli nacisti) žil v místním paláci tehdejší spolkový kancléř Kurt Schuschnigg. Až do války byla historie Augarten relativně klidná. Ke konci války se to však mělo změnit, protože váleční stratégové Adolfa Hitlera zvolili Augarten kvůli jeho geografickému umístění jako ideální místo pro stavbu neprůstřelných věží na ochranu centra Vídně. V létě 1944 se začaly stavět dvě vídeňské protiletadlové věže (bojová věž s výškou 55 metrů a vodicí věž s výškou 51 metrů), které se díky bizarnímu vzhledu uprostřed zahrady staly charakteristikou Augarten.

Na konci 60. let byly učiněny pokusy vyhodit válečné věže do povětří. Kromě de facto nezničitelných věží se z války nedochovalo nic.

Vchod do parku

U jedné z válečných věží je každé léto o prázdninách otevřeno letní kino. Pouštějí v něm převážně filmy pro pamětníky (některé dokonce ještě němé) a je zde pokaždé narváno (což nemám ráda).

Kromě toho v parku najdeme ještě kostel, rodinný venkovní bazén, školku, domov důchodců, několik zahradnických oblastí a dětské hřiště.

V prostorách Anglické zahrady bylo v letech 1955 až 2017 založeno studio sochaře Gustinuse Ambrosiho. Kromě sochařské zahrady se zde také nacházelo muzeum Gustinuse Ambrosiho. Bohužel na konci roku 2017 bylo muzeum uzavřeno z důvodu vypršení nájemní smlouvy. Další osud areálu zůstává dosud neznámý.

Na kraji parku najdeme koncertní sál MuTh (zkratka pro Musik und Theater), sídlo Vídeňského chlapeckého sboru, který dříve sídlil v Palais Augarten. Budova sálu je moderní a zvenčí se mi vůbec nelíbí.

V bývalém zahradním sále zámku sídlí manufaktura na výrobu porcelánu. Dodnes se zde ručně vyrábí kvalitní porcelán vyvážený do celého světa. Od roku 2011 zde sídlí i muzeum porcelánu.