Baden

Z náměstí se lze dostat po Frauengasse a Josefplatz až na hlavní cestu Pergerstrasse. Po přechodu na druhou stranu cesty si můžeme přímo před našima očima všimnout kašny Raiffeisenbrunnen (a opravdu to nemá nic společného s podobně se jmenující bankou).

Jak už název napovídá, Baden je lázeňské město. Vznik města je spjat s teplými prameny, které byly základem při budování. Místní teplé prameny (celkem 14) se koncentrují převážně na úpatí hory Kalvárie, dosahují teploty v rozmezí 22 až 70 ˚C a jsou sirného charakteru s vysokou koncentrací soli a radonu. Jejich sílu a ozdravný účinek znali již starověcí Římané v období vlády císaře Claudia. Archeologické důkazy z tohoto období jsou viditelné ve městě do současnosti. 

Vývoj tehdejší osady ovlivňovala okolní panství až do doby, kdy byla císařem Friedriechem III. udělena městská práva (1480). V roce 1488 navštívila město maďarská královna Beatrix, aby zde vyléčila svou bezdětnost. V nadcházejících letech muselo město čelit tureckým vpádům moru a požárům.

Po požáru v roce 1812 byl Baden přestavěn v biedermeierovském stylu. V 19. století bylo město napojeno na železniční trať mezi Vídní a Grazem, což vedlo k rozmachu lázeňství. Krátce na to se stal Baden vyhledávaným místem rakousko-uherské monarchie. Léčil se zde i sám císař František II. Habsbursko-Lotrinský, který si zde dal postavit i vlastní letní rezidenci. V roce 1916 sem bylo přesunuto velení armády pro všechny jednotky ozbrojených sil Rakousko-Uherska. Během druhé světové války se Baden nevyhnul bombardování a po válce byl hlavním sídlem sovětských okupačních mocností v Rakousku. Po roce 1965 dochází ke komplexní obnově.

Kolem města je i nádherná příroda Vídeňského lesa. Najdeme zde například jeskyně v bývalém sádrovcovém dole Seegrotte. Další zajímavou jeskyní je Königshohle. Ta svým vnějším vzhledem trochu připomíná naši Šipku. A vnitřním Macochu.

V Badenu je i spousta nádherných parků. Např. Kurpark Baden,  Weikersdorfer Park, Weilburgpark, Glutenbrunner Park a mnoho dalších. Tím zdaleka nejkrásnějším je bezesporu ten největší a nejznámější Doblhoffpark. 

Vzadu stojí nenápadná bílá barokní oranžérie. Ve 20. století zde vzniklo rozárium. Dneska je to největší růžová zahrada v Rakousku. Bylo zde vypěstováno mnoho odrůd růží, které nesou jména „Pohádková královna“, „Goldmarie“ a „Císařovna Alžběta“. Růže rozkvétají ale jen dvakrát do roka, a to v říjnu a červnu.

Obrazy před zdmi oranžerie

U parku Weikersdorf stojí zámeček stejného jména. Zámeček byl původně hradem, dneska zde sídlí hotel. Dovnitř se sice normálně nedostaneme, ale zato je tu pěkná zahrada a nádvoří.

A nesmíme zapomenout na sochy a kašny. Není jich tu sice tolik co v centru nebo v Římě, ale jsou mnohem hezčí. Např. socha jezdce na koni u lázeňské kolonády, anebo fontána Undine. 

Undine je víla z německé lidové pohádky o víle, která se zamiluje do člověka, který ji ale nemiluje, a tak ho musí zabít, aby mohla zpátky domů. Pohádka byla mnohokrát zpracována (mimo jiné jako balet), ale mi se moc nelíbí. Nemám ráda pohádky se smutným koncem. A tato mi navíc přijde jen jako německá napodobenina Andersenovy Malé mořské víly.

Ale ta kašna je nádherná.

Baden má i spoustu muzeí. Nejkrásnějšími (a bohužel taky turisty nejokupovanějšími) jsou Muzeum Arnulfa Rainera (známého malíře) a Muzeum panenek a hraček.

Muzeum hraček

A směrem zpátky na hlavní náměstí se dostaneme až na nádraží, odkud se dostaneme zpátky do Vídně.

Ono nádraží je z jedné strany pěkné, historické, ale ze druhé jej tvoří hnusná, moderní budova. Pokud jste se nechali zlákat do Badenu, nezapomeňte se jít podívat na park a náměstí.

Jak se tam dostat: ÖBB Baden