Cesta do Auschwitzu (Osvětimi)

Auschwitz píšu z úcty k Polákům, kteří jsou na slovo Osvětim (a vůbec všechny věci spojené s 2. sv. válkou) velice hákliví. Osvětim je totiž normální město, které ale většina cizinců nezná a spojuje si ho pouze s koncentračním táborem. Aby v tom bylo jasno a abyste si proti sobě nikoho nepoštvali, říkejte Auschwitz. Nikoliv Osvětim.

1. Nápis Arbeit Macht Frei

Česky „Práce osvobozuje”. Ve skutečnosti jim naopak přitěžovala. Však to byl její účel. Vykonávali jí jen proto, aby mohli zemřít. Člověk, i když se sebevíce snažil, nepřežil zde déle než 3 měsíce. Tak nám to aspoň řekl průvodce, který nám měl původně vykládat slovensky, nakonec nám všechno odvyprávěl v lámané češtině. Výslovnost měl ale pěknou. Ale zpátky k nápisu. Nápis najdeme v prvním táboře Auschwitz. Bohužel se mi ho nepodařilo vyfotit bez lidí, takže na fotce uvidíte skupinku mých spolužáků.

2. Blok č. 11

Blok č. 11 je jedním z nejznámějších bloků, které jsou v Auschwitz. A také jedním z mála otevřených, do kterých se dá i vstoupit. Uvnitř najdeme vystavené boty, zavazadla a dokonce i vlasy obětí. V místnosti s vlasy se bohužel nesmí fotit. Při prohlídce vnitřku se mi div neudělalo špatně. Bylo tam horko, prošlapané schody a fialové světlo způsobené stejnobarevnými okenicemi.

3. Šibenice

Stojí taktéž úplně vzadu. Najdeme jí mezi poslední zachovalou plynovou komorou a krematoriem a velkým elektrickým plotem. Za ním je v dáli vila, ve které bydlel sám Rudolf Höss. Bydlel tady s manželkou, několika dětmi a poslední z nich se tady i narodilo. Žili zde svůj úplně normální život, zatímco ti za zdí museli trpět. Po válce na to Höss doplatil. Pověsili ho na tuto šibenici 16.4.1947.

4. Plynová komora

Poslední zachovalá z těchto komor. Najdeme ji i s ní spojené Krematorium č. 1 úplně vzadu, poblíž již zmiňované šibenice. Jak už jsem říkala, je to poslední zachovalá plynová komora. A také jediná v táboře Auschwitz I. Ostatní (ty jsou v Auschwitz II - Birkenau) Němci zničili na konci války, aby se svět nedozvěděl, jaká zvěrstva zde páchali. 

5. Brána v Birkenau

Nejikoničtější místo ze všech. Tak by se dala popsat tato brána. Spolu s nápisem Arbeit Macht Frei, který jsme viděli na začátku, je to nejfotografovanější místo, které najdete na fotkách z každého výletu sem. Vedou zde koleje, po kterých přijížděli vlaky plné Židů. Za branou trať končí a zde vlak zastavil a vyložil lidský náklad. Němci pak za pomoci Mengeleho (ale i jiných lékařů) vězně rozdělili na práceschopné (převážně mladé) a neschopné lidi (většina, tak 80% ze všech, patřili sem invalidé, staří, děti, těhotné ženy atd.). Ti šťastnější šli do táborů na levé či pravé straně (podle pohlaví). No, a jak dopadla ta většina, to všichni víme. Šli rovně do sprch. Ty však byly pastí, z níž už se nikdo nevrátil.

V Birkenau jsem už bohužel nefotila, takže tyto fotky jsou z Internetu. Neměla jsem ani náladu fotit. Bylo vedro, všude svítilo sluníčko (což by mi focení znemožňovalo), bolely mě nohy a už jsem byla unavená. Ale všechno zlé je k něčemu dobré. Z tak pochmurného místa jsem si přivezla suvenýr v podobě plyšového pejska, kterého jsem našla na umyvadle na záchodech.

Ještě pár rad pro turisty: nesmí se tu fotit s bleskem, v místnosti s vlasy je zakázáno fotit úplně, nesmí se tady jíst, podobně jako v kostele musíte mít zahalená ramena a kolena (moje 2 spolužačky to tak neměly a málem je ani nepustili dovnitř), na vnitřních expozicích roušky, a není povolen vstup s odhaleným břichem.