Schwechat

Je to rušná obec, protože právě zde se nachází Vídeňské letiště, o kterém jsem už kdysi dávno psala (TADY).

Centrem obce prochází Bruck Hainburger-Strasse, která je součástí osy, vedené už od centra a vedoucí přes Belvedere, Hřbitov sv. Marka, celý Simmering, Vídeňský ústřední hřbitov až na letiště. Díky rovinaté krajině ale hřbitov nevidíme. Už zdálky je ale viditelný kostel Dreifaltigkeitskirche ve Schwechatu.

Kostel je malý a zvenčí trochu ošuntělý, uvnitř je ale pěkně vyzdoben.

Schwechat má i pěkný zámek. Jmenuje se Altkettenhof a vznikl již ve středověku, významnější část jeho historie se píše až od roku 1760. Zámek je veřejnosti nepřístupný, v současnosti zde sídlí Justiční škola.

Při procházce za městem je ten nechutně ošklivý, velký areál kolem letiště doslova všude. Půvabu krajiny to zase až tak moc neubírá, jenom se musíte dívat správným směrem.

Schwechat je zajímavý ale nejen svou krajinou, ale i těmi domečky v centru. Dokonce jsem tu našla i vodní kanál.

V samém srdci města na náměstí leží Farní kostel sv. Jakuba. Kostel je barokní, a spolu s farou a bývalou školou tvoří pozoruhodný soubor s výhledem na náměstí. Podobně jako zámek, i kostel má své počátky již ve středověku. Ale jeho moderní podoba pochází z roku 1756. Celý soubor staveb je neskutečně krásný.

Už pomalu míříme zpátky na nádraží, které (na rozdíl od toho v Badenu) vůbec není pěkné ani historické. Pravda, do Vídně je to tak blízko, že by se dalo jít i pěšky, ale já mám radši vlak.

Když už jsme u vlaků, tak blízko nádraží najdeme vlakové muzeum. Nejen takové ty pidivláčky, co jezdí ve skleněné výloze pořád dokola. Ale i skutečné obří lokomotivy v životní velikosti. Opravdu obrovské množství historických lokomotiv i vagónů na každém kroku. Některé ale už příliš hezké nejsou, neboť už mají za ta léta lak celý sešlý. Ještě tak (samozřejmě jen v duchu) udělat některým mašinkám obličej, a vypadaly by jak ze seriálu Mašinka Tomáš.

Nedávno mě naštvalo, když v Pokladu z půdy říkali, že vláčky byli a jsou snem každého kluka. Naštvalo mě, že mluvili pouze o klucích. Nevím, čím to je, ale prostě miluju vláčky a parní mašinky obzvlášť. A to nejsem chlap.

Znám spoustu muzeí s vláčky, v některých jsem i byla (např. u nás na Moravě ve Studénce). Ale tam vystavují jenom ty zmenšené modely vláčků, které jsou chráněny sklem. A to není ono. Tohle muzeum je určitě lepší, protože má i skutečné parní mašinky.

Jak se tam dostat: ÖBB A Schwechat